Cizí jazyk pro 5. třídu

Co budeme umět na konci školního roku?

Upozornění

Obsah učiva cizího jazyka je rozdělen do několika etap. První etapa je společná pro 3. až 5. třídu. Výuka cizího jazyka je povinná v rozsahu 3 hodin týdně. Pro nejčastěji vyučovaný anglický jazyk se osnovy pro 3. až 5. třídu na stránkách liší, pro ostatní jazyky zahrnují celé období 1. stupně.

Co se naučíme?

  • Porozumět krátkému vyslechnutému sdělení.
  • Jednoduše se ústně vyjadřovat.
  • Zvládat základy techniky čtení a psaní.
Náplň vyučování
Základní pravidla výslovnosti, přízvuk, vázání, rytmus, větná melodie
slovní zásoba (přibližně 500 – 700 lexikálních jednotek produktivně)z tematických okruhů:já a moje rodina, domov, škola, město, denní a týdenní program, příroda, styky s přáteli, země příslušné jazykové oblasti a ČR – a situací: pozdravy, představení, seznámení, poděkování, prosba, omluva, blahopřání, vyjádření souhlasu, nesouhlasu, radosti, lítosti, poskytování základních místních, časových aj. informacím, domluva setkání, nákupy různého zboží ap.
základní podoba vět oznamovacích, tázacích, rozkazovacích, konstrukce sloužící k vyjádření záporu, základních časových a prostorových vztahů
pravopis produktivně osvojených slov a tvarů, základní poznatky o psaní velkých písmen, o dělení slov a o interpunkci
základní geografické údaje týkající se nejvýznamnějších zemí příslušné jazykové oblasti, známá města, některé kulturní památky, různé zajímavosti ze života dětí, odlišné zvyky ap.
poslouchat s porozuměním běžné pokyny a jednoduchý souvislý projev vyučujícího, poslouchat reprodukovaný projev (v přirozeném tempu i s několika neznámými výrazy snadno pochopitelnými z kontextu nebo situace)
číst nahlas plynule a foneticky správně jednoduché audioorálně připravené texty, číst potichu jednoduché texty obsahující převážně známé jazykové prostředky, vybrat z jednoduchého textu základní informace, při četbě používat abecední slovník učebnice
reprodukovat a obměňovat pamětně osvojené mikrodialogy, formulovat otázky a odpovídat na ně, vyžádat si a podat jednoduchou informaci, reagovat ve vymezených situacích a vést jednoduchý dialog v rámci vymezených tematických okruhů, recitovat zpaměti několik říkanek, básniček a reprodukovat je se správnou výslovností, popř. zazpívat několik písní
písemně obměňovat krátké probrané texty, formulovat jednoduché otázky a odpovídat na ně, po audioorální přípravě sestavit jednoduché sdělení (pozdrav, vzkaz, blahopřání, krátký dopis).

Co se naučíme v anglickém jazyku?

  • Nalézt známá slova a věty v jednoduchých textech, např. o rodině a volném čase.
  • Rozumět krátkým a jednoduchým pokynům v textu.
  • Rozumět krátkému textu s obrázky, např. letáku, plakátu, blahopřání.
  • Vyhledat informace k jednoduchému tématu v časopise nebo na webové stránce.
  • Pochopit obsah a smysl jednoduchého dialogu a nahrávky.
  • Srozumitelně vyslovovat jednoduchý čtený text se známou slovní zásobou.
  • V jednoduchém textu vyhledat požadovanou informaci.
  • Neznámé slovo vyhledat v anglicko-české a česko-anglické části tištěného slovníku.
  • Vyplnit osobní údaje ve formulář.
  • Odpovědět na krátkou jednoduchou zprávu.
  • Napsat blahopřání, pohlednici nebo krátký neformální dopis kamarádovi.
  • Ústně i písemně reprodukovat hlavní myšlenky textu s pomocí obrázku nebo osnovy.
  • Na základě poslechu krátké konverzace shrnout její obsah písemně i ústně.
  • Svými slovy vyjádřit smysl textu.
  • Mluvit krátkými větami v zadané roli, pozdravit, zeptat se a odpovědět na otázky a rozloučit se.
  • Mluvit o tom, co máme a nemáme rádi, co se nám líbí a nelíbí.
Náplň vyučování

Skladba

  • pevný slovosled anglické věty
  • skladba věty jednoduché – nutnost vyjádřit v anglické větě podmět; základní slovosled anglické věty dvojčlenné
  • vazba there is/are
  • věty oznamovací, rozkazovací a tázací
  • vyjadřování záporu ve větě
  • spojování jednoduchých vět v souvětí (and, but, or)

Tvarosloví

Podstatná jména
  • základní pravidla užívání členů
  • konkurence členů a přivlastňovacích a ukazovacích zájmen
  • pravidelné množné číslo
  • nepravidelné množné číslo frekventovaných podstatných jmen
  • vyjadřování českých pádů (slovosledem i předložkami)
  • přivlastňovací pád
Přídavná jména
  • stupňování jednoslabičných a dvojslabičných přídavných jmen pomocí přípon
Zájmena
  • zájmena osobní a přivlastňovací nesamostatná
  • zájmena ukazovací a tázací, neurčitá
Číslovky
  • základní číslovky 1 – 100
Číslovky
  • sloveso be, have (got); otázka a zápor
  • slovesa modální: can, must, need not
  • děj obvyklý: přítomný čas prostý; otázka a zápor pomocí do
  • děj aktuální: přítomný čas průběhový
  • vyjadřování budoucnosti: budoucí čas prostý
  • vyjadřování minulosti: minulý čas prostý sloves be, have, do
  • minulé tvary pravidelných sloves
  • nepravidelná slovesa dle výskytu v učebnici a komunikativních potřeb
  • plné a stažené slovesné tvary

Další slovní druhy dle zařazení v učebnici a komunikativních potřeb

Francouzský jazyk

Náplň vyučování

Skladba

  • základní větné vztahy a větné členy (podmět, přísudek, předmět, přívlastek, příslovečné určení)
  • pořádek slov ve francouzské větě; jednoduchá inverze
  • jednoduchá věta oznamovací, tázací, rozkazovací a zvolací
  • věty kladné a záporné; větný zápor (ne…pas)
  • existenciální vazba il y a
  • souvětí souřadné: slučovací (et), odporovací (mais)
  • souvětí podřadné (que ve významu že, parce que)

Tvarosloví

Podstatná jména a člen
  • rod a číslo podstatných jmen; pravidla pro tvoření množného čísla
  • člen určitý a neurčitý, jejich tvary, základní pravidla o jejich užívání a absenci; stahování členu le, les s předložkami de, a
Přídavná jména
  • rod a číslo přídavných jmen, pravidelné a nejfrekventovanější nepravidelné tvary při tvoření ženského rodu a množného čísla
  • shoda přídavných jmen s podstatnými jmény a zájmeny (jako přívlastek, jako jmenný přísudek)
Zájmena
  • osobní zájmena nesamostatná (v podmětu) i samostatná
  • zvratné zájmeno se
  • ukazovací a přivlastňovací zájmena nesamostatná (= určovatelé)
  • tázací zájmena qui, que (qu°est – ce que), quoi, quel, le (= určovatel) – neurčitá zájmena on, quelque chose, quelqu°un, tout
Číslovky
  • základní číslovky 1 – 1 000 000, řadové číslovky první – desátý
Slovesa
  • kategorie osoby a čísla
  • pravidelná slovesa na – er, slovesa se změnami kmenových samohlásek a s pravopisnými změnami typu acheter, s°appeler, commencer, corriger
  • pomocná a nepravidelná slovesa etre, avoir, aller, faire, dire écrire, lire prendre (apprendre, comprendre)
  • zvratná slovesa
  • neosobní výrazy il est, il fait, il faut
  • časy a způsoby: indikativ přítomného času (présent de l°indicatif), opis pro vyjádření blízké budoucnosti (futur proche – aller + infinitiv), rozkazovací způsob, podmiňovací způsob přítomný, kondicionál (conditionnel présent) pouze vybrané tvary je voudrais, je pourrais, j°aimerais jako lexikalizované jednotky
Příslovce, předložky
  • nejfrekventovanější příslovce a předložky v souladu s rozsahem slovní zásoby a s probíranými místními, časovými, event. dalšími vztahy
Uváděcí výrazy
  • voici, voil¸, c°est, ce sont

Německý jazyk

Náplň vyučování

Skladba

  • jednoduchá věta oznamovací, tázací, rozkazovací, rámcová konstrukce
  • slovosled v těchto větách
  • vyjadřování záporu včetně kein

Tvarosloví

Podstatná jména
  • používání členu určitého a neurčitého
  • 1. , 3. a 4. pád č. jedn. a množ. – zpočátku převážně lexikálně
Přídavná jména
  • v přísudku
  • skloňování a stupňování pouze lexikálně podle komunikativních potřeb
Zájmena
  • osobní, přivlastňovací, záporná
  • dtto – skloňování kromě 2. pádu
  • tázací W – např. zájmena wer, was
Číslovky
  • základní do tisíce
  • řadové (lexikálně podle komunikativních potřeb)
  • datum
Slovesa
  • časování: pravidelná slovesa, pomocná, způsobová a nejužívanější, nejfrekventovanější nepravidelná slovesa a slovesa s předponami odlučitelnými
  • zvratná slovesa pouze lexikálně
  • oznamovací způsob: přítomný čas
  • rozkazovací způsob
  • vazba ich möchte
  • vyjádření budoucnosti tvarem přítomného času
Příslovce
  • obdobně jako u přídavných jmen
  • tázací W – příslovce wo, wann, wie, warum, wieviel
Předložky
  • nejfrekventovanější se 4. a 3. pádem, splývání se členem
Spojky
  • frekventované souřadící spojky
Citoslovce
  • lexikálně (wau, miau, muh, pfui, nanu …)

Ruský jazyk

Náplň vyučování

Skladba

  • jednoduché věty oznamovací, tázací, rozkazovací s hlavním zřetelem k strukturám odlišným od češtiny
  • vyjádření vykání

Tvarosloví

Podstatná jména
  • rod podstatných jmen se zřetelem k rozdílům proti češtině (lexikálně)
  • praktické užívání tvarů podstatných jmen typů – zavod, škola, pravilo v rámci frekventovaných syntaktických struktur a souhrnný přehled těchto vzorů
  • frekventovaná nesklonná podstatná jména, např. – metro, kino
Přídavná jména
  • 1. a 4. pád jednotného a množného čísla typu – novyj, molodoj
Zájmena
  • praktické užívání tvarů osobních zájmen ve frekventovaných syntaktických strukturách
  • zájmena přivlastňovací a ukazovací v 1. a 4. pádě jednotného a množného čísla
  • skloňování zájmen – kto, čto
Číslovky
  • základní číslovky 1 – 100 lexikálně
  • vyjadřování celých hodin (2 – 4 časa, 5 časov) a roků (2 – 4 goda, 5 let) lexikálně
Slovesa
  • časování sloves typu – čitať, govoriť v přítomném, budoucím a minulém čase
  • praktické používání tvarů nejfrekventovanějších sloves se změnou souhlásek – pisať, skazať v přítomném, budoucím a minulém čase
  • časování nepravidelných sloves – moč, chotěť, žiť, jechať
  • frekventované tvary zvratných sloves (lexikálně podle komunikativní potřeby)
  • frekventované tvary rozkazovacího způsobu (lexikálně podle komunikativní potřeby)

Španělský jazyk

Náplň vyučování

Skladba

  • základní větné vztahy a větné členy (podmět, přísudek, předmět, příslovečné určení, přívlastek)
  • pořádek slov ve větě
  • jednoduchá věta oznamovací, tázací, rozkazovací
  • věty kladné a záporné
  • věty vztažné
  • hay
  • souvětí souřadné slučovací (y), odporovací (pero)
  • souvětí podřadné (que – ve významu že, porgue, si – ve významu zda)
  • využívání syntaktické podobnosti se strukturou české věty

Tvarosloví

Podstatná jména
  • rod a číslo podstatných jmen, pravidla tvoření množného čísla
  • člen určitý, neurčitý a nulový, základní pravidla o jejich užívání
  • stažené tvary určitého členu – el – s předložkou – de – (del), – a – (al)
  • člen nulový při oslovení, u jednoslovných názvů měst a zemí
Přídavná jména
  • rod a číslo přídavných jmen
  • přechylování přídavných jmen
  • shoda přídavných jmen s podstatnými jmény a zájmeny (jako přívlastek, jako jmenný přísudek)
  • přídavná jména označující národnost
  • apokopa bueno, malo, grande, alguno, primero, tercero
Zájmena
  • osobní ve funkci podmětu i předmětu (přímého i nepřímého)
  • přivlastňovací nesamostatná
  • ukazovací (i v samostatném postavení)
  • tázací (que, quién, cuánto)
  • vztažné que
  • neurčitá zájmena algo, alguién, alguno, todo, otro
Číslovky
  • základní (1 – 1 000 000), řadové (1. – 10.)
Slovesa
  • kategorie osoby a čísla
  • pravidelná slovesa na – ar, – er, – ir
  • nepravidelná slovesa ser, tener, estar, querer, poder, ir, hacer, dar, decir, saber
  • slovesa se změnami kmenových samohlásek e – ie, o – ue
  • zvratná slovesa
  • časy a způsoby: indikativ přítomného času (presente), vyjádření blízké budoucnosti opisem ir + infinitiv
  • rozkazovací způsob (tykání) v kladném tvaru
Předložky
  • vyjadřování tzv. pádových vztahů a místních a časových funkcí a, de, con, en, para
Přéíslovce
  • nejfrekventovanější příslovce v rámci probírané slovní zásoby
Spojky
  • y, que, porque, pero, si (viz skladba)