Český jazyk pro 5. třídu

Co budeme umět na konci školního roku?

Jazyk

  • Využívat jazyka jako nástroje k ústnímu i písemnému dorozumívání jak ve škole, tak v běžném životě.
  • Užívat průběžně spisovnou výslovnost a pravopis.
  • Využívat přídavná jména při stylistickém projevu ústním i písemném.
  • Nezaměňovat kategorie podstatných jmen a sloves.
  • Pracovat s různými typy souvětí.
  • Znát základní pravidla interpunkce a umět jich využívat v praxi.
  • Pracovat s Pravidly českého pravopisu.
  • Orientovat se v encyklopediích určených dětem a mládeži.
  • Poradit si v běžném společenském styku, zvládnout vyplňování běžných tiskopisů.
  • Vypravovat, popisovat, rozšiřovat si slovní zásobu.
Náplň vyučování
Národní jazyk (mateřský jazyk) nejdůležitější prostředek dorozumívání.
Stavba slova.
Odvozování příponami a předponami.
Části slova.
Kořen – společný pro všechna příbuzná slova.
Souhláskové skupiny na styku předpony nebo přípony a kořene.
Přídavná jména odvozená od jmen zakončených na -s/ -ský, -ští.
Zdvojené souhlásky.
Předpony s- , z- , vz- .
Předložky s, z.
Skupiny bě/bje, vě/vje, pě, mě/mně (bje, vje, tam, kde se setká předpona ob- a v- s kořenem na je- ).
Dělení slov na konci řádku.
Pravopis i/y po obojetných souhláskách (mimo koncovku).
Tvarosloví – slovní druhy.
Mluvnické kategorie podstatných jmen.
Druhy přídavných jmen.
Slovesa – mluvnické kategorie.
Podmiňovací způsob.
Zájmena – seznámení s jejich druhy.
Zájmena osobní.
Číslovky.
Druhy číslovek.
Skladba – základní větné členy.
Podmět vyjádřený i nevyjádřený.
Podmět několikanásobný.
Přísudek slovesný.
Shoda přísudku s podmětem.
Věta jednoduchá.
Souvětí.
Interpunkce u řeči přímé.

Sloh

  • Sestavovat osnovy textů.
  • Odlišovat tvrzení od mínění.
  • Procvičovat vypravování.
  • Vytvořit vlastní popis.
  • Psát dopis – jeho části.
  • Podávat telegram.
  • Vyplňovat tiskopisy.
Náplň vyučování
Reprodukce jednoduchých textů.
Vypravování.
Popis předmětu, děje, pracovního postupu.
Dopis.
Telegram.
Tiskopisy – poštovní poukázka, průvodka, podací lístek.
Průběžné osvojování jazyka jako nástroje dorozumívání.
Vytváření vztahu k jazyku.
Určování kořene, předpon, přípon.
Vyznačování slovotvorných základů, jak byla slova odvozena.
Výcvik v pravopise – užití správných koncovek.
Doplňování předpon podle smyslu.
Odůvodňování pravopisu s přihlédnutím ke způsobu tvoření slov
Osvojování spisovné výslovnosti a pravopisu souhláskových skupin.
Osvojování si základního významu předpon.
Používání předložek s, z.
Procvičování učiva (neukončené) skupin bě/bje, vě/vje, pě, mě/mně.
Procvičování dělení slov po slabikách.
Užívání vyjmenovaných slov (i u frekventovaných slov příbuzných).
Osvojování slovních druhů, jejich užívání.
Určování pádů, čísla, rodu, vzoru, skloňování jmen podle vzorů.
Rozlišování druhů přídavných jmen pravopis.
Určování mluvnických kategorií sloves.
Prvotní procvičování tvarů podmiňovacího způsobu.
Nahrazování podstatných a přídavných jmen zájmeny.
Určování zájmen osobních.
Rozlišování číslovek v textu.
Skloňování číslovek základních.
Určování základních větných členů.
Vyhledávání různých podmětů.
Užívání podmětu několikanásobného ve větách.
Osvojování shody přísudku s podmětem.
Určování věty jednoduché.
Spojování vět v souvětí.
Využívání interpunkce ve slohovém výcviku (s pomocí Pravidel českého jazyka a Stručné mluvnice české).