Český jazyk pro 2. třídu

Co budeme umět na konci školního roku?

  • Pracovat s větou jako jednotkou projevu.
  • Používat spojky v souvětí i větě jednoduché.
  • Dodržovat pořádek slov ve větě.
  • Rozeznávat věty dle postoje mluvčího.
  • Orientovat se v rozdělení hlásek, tvoření slabik (dělení slov jednoduchých).
  • Dodržovat správnou výslovnost a psaní skupin dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě.
  • Poznávat podstatná jména a slovesa.
  • Rozlišovat obecná a vlastní jména.
  • Průběžně se seznamovat s pravopisem jmen, učit se respektovat základní formy společenského styku, cvičit se ve schopnosti vypravovat a popisovat.
Náplň vyučování
Věta a souvětí.
Čeština – abeceda a písmo.
Věta – jednotka jazykového (řečového) projevu.
Grafická podoba věty a souvětí.
Spojení dvou nebo více vět.
Spojky a jejich funkce.
Pořádek vět.
Druhy vět podle postoje mluvčího.
Věta, slovo.
Slovní význam – slovo nadřazené, podřazené, souřadné.
Pořádek slov ve větě.
Slovo, slabika, hláska, písmeno.
Rozdělení hlásek.
Samohlásky, souhlásky, dvojhlásky.
Souhlásky znělé a neznělé.
Slabikotvorné r, l.
Písmeno ě.
Význam slabiky pro dělení slov.
Slovní druhy: podstatná jména a slovesa, předložky.
Vlastní jména.
Základní formy společenského styku.
Děj – základ vypravování.
Jednoduchý popis.
Vyjadřování ústní a písemné.
Krátké souvislé projevy.
Rozlišování české věty od jiných jazyků.
Procvičování v mluveném a čteném projevu; psaní jednoduchých vět.
Spojování a oddělování vět.
Procvičování v užití nejfrekventovanějších spojek.
Sled vět v řeči mluvené a psané.
Odlišování a zdůvodňování druhů vět, psaní vět s náležitými znaménky.
Tvoření vět ze slov.
Rozlišování vět podle postoje mluvčího.
Sestavování slov ve věty.
Třídění slov.
Rozlišování nadřazenosti a podřazenosti slov.
Určování pořádku slov ve větě.
Rozlišování hlásek; výslovnost dlouhých a krátkých samohlásek; psaní i/y po měkkých a tvrdých souhláskách.
Vyslovování a psaní souhlásek na konci a uvnitř slova.
Výslovnost a psaní slov se skupině dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě.
Dělení slov na konci řádku.
Seznámení s názvy slovních druhů.
Poznávání podstatných jmen, sloves a předložek v textu.
Rozlišování obecných a vlastních jmen.
Procvičování pravopisu jmen místních.
Oslovení, pozdrav, poděkování.
Dodržování posloupnosti dějů na základě pozorování.
Pojmenovávání předmětů a jejich vlastností.
…a při rozšířené výuce možná také
  • Porovnávat jednoduché věty v českém jazyce s jiným jazykem (konkrétně třeba pozdrav, poděkování, výzvy na silnici, ve vlaku apod.).
  • Dělit slov v textu dětských časopisů a knížek, objevování chyb způsobených technikou počítačového dělení slov.
  • Hrát si se slovy končícími na podobné hlásky (dub, dup).
  • Doplňovat znaménka, slabiky – individuální kartičky pro žáky respektující zájmy dětí v určité třídě.
  • Popsat domácího mazlíčka, čtyřnohého kamaráda i s využitím obrázku.
  • Vyprávět různé příhody, líčit humorné i smutné situace.